Loreo Lens 3D Macro Sony/Minolta

Objektiv umožňuje zaostření od 23 cm do 85 cm, z čehož vyplývá, že zaostření na nekonečno s daným objektivem není možné. Nicméně ovlivnění hloubky ostrosti pomocí clonového kroužku zůstává, byť s omezením na clonová čísla f/11, 16 a 22. Průměr filtrového závitu je 52 mm. Objektivy LOREO Lens in a Cap chrání vnitřní komoru fotoaparátu před prachem a dalšími nečistotami a přitom dovoluje okamžité použití přístroje. Objektivy Loreo vestavěné v krytce jsou určeny pro digitální i analogové zrcadlovky.

Stránky výrobce (EN)

Ukázkové snímky pořízené s objektivem Loreo Lens in a cap 3D Macro

Poznámka autora snímků

Stereoskopický objektiv Loreo 3D Macro jako jediný z 3D objektivů Loreo disponuje zaostřovacím mechanismem, který umožňuje zaostření již od 23cm. Již tato vzdálenost stačí na close-up záběry (1.snímek). Na protilehlém konci zaostřovací stupnice je hodnota 85cm, z nichž lze zabrat větší celky. V zápalu fotografování jsem se zaměřil i na nejrůznější objekty, které jsem kde objevil. Tak například talíř s obědem, autoportrét i přání k narozeninám. V souvislosti s přáníčkem mě napadlo co to asi udělá, když půjdu blíž, než na oněch 23 centimetrů. Stane se to, že pokud je vzdálenost velmi krátká a daná scéna členitá, zabere každý z dvojice objektivů odlišnou část fotografované předlohy (viz 1. snímek v druhém řádku) a 3D účinek se neprojeví. Na dalších dvou snímcích pořízených z minimální zaostřovací vzdálenosti se již 3D efekt projevil.

Když už jsem vyfotil téměř vše, co kde bylo, podíval jsem se na snímky na obrazovce LCD monitoru pomocí papírové prohlížečky Loreo Pixi 3D. Princip prohlížení je přitom naprosto jednoduchý. Stačí brýle složit a s určitým odstupem od monitoru sledovat obraz, který se v optimální chvíli prolne v jeden. Papírové brýle Loreo lze následně rozložit a uschovat v fotoalbu až do okamžiku jejich dalšího použití.

Konstrukčně je 3D objektiv Loreo řešen tak, že skrze dvojici vstupních členů vzdálených od sebe 2cm vstupují světelné paprsky, které jsou dále prostřednictvím soustavy zrcátek směřovány na společnou plochu záznamového media. Zde tak vzniknou dva snímky s mírným stranovým posunem, které při prohlížení prostřednictvím 3D brýlí a prohlížeček budí dojem 3D prostoru. Po obrazové stránce je u objektivu dosaženo relativně dobré kresebnosti, která se ovšem k okrajům mírně zhoršuje. Všudypřítomná chromatická aberace neschází ani zde a na okrajích snímků se kromě soft focusu může projevit i mírná vinětace.

Pár slov o 3D (stereo) fotografii 3D fotografie neboli stereofotografie je stará jako fotografie sama, neboť již pár měsíců po oznámení vynálezu fotografie (19.8.1839) byla objevena i stereofotografie. V průběhu padesátých let se začaly vyrábět první stereo fotoaparáty s dvěma objektivy vedle sebe, následovaly stereoprohlížečky a brýle pro prohlížení anaglyfů, to už jsme v roce 1891. Prvním 3D filmem byl The Power of Love (1922). To dobou už stoupala druhá vlna zájmu o stereo fotografii, která vyvrcholila v padesátých letech. Na trh byly uvedeny 3D komiksy, pohotové a snadno přenosné 3D fotoaparáty. Společnost je zahlcena 3D produkty a pomalu dochází k odlivu zájmu, ale jen dočasně protože už v devadesátých letech je zde IMAX 3D se svými realistickými filmy, pánské časopisy, dětské knihy i hry. S jednadvacátým stoletím přichází také digitální technologie, které umožňují zatím největší rozmach fotografie i filmu a díky internetu i možnosti jejich sdílení.